Úrazy zubů jsou zejména v dětském věku relativně častou událostí. Vedle jiných bolestí patří mezi nejčastější důvody k návštěvě stomatologa.
Traumata (úrazy zubů)
Úrazy zubů se nejčastěji vyskytují v dětském věku (mezi 1. a 3. rokem života), v pozdějším školním věku (8-12 let) a v pubertě. Nejčastější příčinou je nespecifický pád při hře, sportu nebo při dopravních úrazech.
Zvláštní výzvu pak představují úrazy dětí ve věku 7-12 let, kdy úrazy postihují stálé zuby s nedokončeným vývojem kořene. Pokud zub z jakéhokoliv důvodu ztratí své nervové a cévní zásobení, zastaví se ve svém vývoji, a potom má krátký kořen se zkrácenou životností. Při poranění zubů dočasných mohou být současně poškozeny i zárodky zubů stálých.
Poranění chrupu se vyskytují buď izolovaně nebo sdruženě s jinými zraněními dutiny ústní a obličeje. Dělí se s ohledem na tkáň, jež byla při úrazu poraněna – zpravidla na poranění závěsného aparátu zubu a vlastní poranění zubu (fraktury – zlomeniny).
Infrakce korunky je nejjednodušší formou poranění této oblasti. Jedná se o neúplnou frakturu, zasahující periferní část korunky. Lomná linie začíná ve sklovině a končí na dentino-sklovinné hranici. Nalomený fragment zůstává na místě a při osvětlení můžeme pozorovat četné paralelní nebo hvězdnicovité trhlinky.
Fraktura skloviny je typ malé fraktury, u níž lomná linie nezasahuje do dentinu. Nekomplikovaná fraktura korunky probíhá v dentinu, avšak nezasahuje do dřeňové dutiny zubu. Komplikovaná fraktura korunky naopak dřeňovou dutinu postihuje.
Fraktury kořene dělíme na mělké, lokalizované v cervikální třetině kořene a hluboké, jež se nacházejí ve střední a apikální třetině.
Specifickým typem těchto fraktur je kombinovaná fraktura korunky a kořene. Rozhodujícím kritériem není až tak lokalizace lomné linie jako spíše to, zda je přítomna komunikace fraktury s dutinou ústní, což značnou mírou ovlivňuje hojení, léčbu a prognózu poranění.
TERAPIE: Zub s frakturou kořene se pozoruje a pokud je to proveditelné, lékař může zhotovit dlahu.
Kontuze
Kontuze je nejmírnějším poraněním závěsného aparátu, dochází u ni k mikroskopickému poranění ligament (vláken držících zub v zubním lůžku) bez výraznějších klinických symptomů.
Vzniká zde traumatická periodontitida – pocit povystouplého zubu.
Nedochází k dislokaci nebo uvolnění zubu ze zubního lůžka. Typickým příznakem je pocit brnění až bolesti při poklepu na poraněný zub.
TERAPIE: Stav nevyžaduje ošetření, pacient se však dlouhodobě pozoruje pro možnost následných komplikací (nekróza zubní dřeně).
Subluxace znamená již poškození závěsného aparátu těžšího rozsahu, gingiva v okolí je zduřelá, někdy i potrhaná, bývá přítomno krvácení.
Klinicky se projeví mírně zvýšenou pohyblivost zubu a zvýšenou citlivostí na chlad, což je podmíněné vznikem hematomu v periodonciu. Na rtg snímku můžeme pozorovat velmi mírně rozšířenou periodontální štěrbinu. Poškození pulpy je zde většinou reverzibilní (vratné).
TERAPIE: Pacientovi je doporučena měkká strava na 1–2 týdny a výplachy 0,1% chlorhexidinem pro kontrolu hygienických poměrů v dutině ústní.
Jedná se o stav, kdy je závěsný aparát zubu včetně pulpy kompletně rupturovaný a zub se nachází mimo zubní lůžko, alveol je prázdný a někdy dilatovaný.
TERAPIE: Postup ošetření u avulze dočasného zubu se liší od postupu u zubů stálých nejpodstatněji: vyražený dočasný zub se nereplantuje, neboť by došlo k ohrožení zárodku stálého zubu.
Typ luxace, kdy se korunka po nárazu posouvá orálně, přičemž apex se po fraktuře vestibulární stěny dislokuje vestibulárně.
Zub je zaklíněný, nehýbe se, je přítomna porucha skusu. Nereaguje na chlad, dřeň je kompletně přetržena a vždy ireverzibilně poškozena. Často dochází současně i ke zhmoždění či fraktuře zubního lůžka.
TERAPIE: Při laterální luxaci se rozhodujeme mezi repozicí a vyčkáním na spontánní úpravu polohy zubu. Při výraznější dislokaci či viklavosti se zub extrahuje.
Jedná se o subtotální rupturu periodontálních ligament a pulpy.
Postižený zub výrazně vyčnívá ze zubního lůžka (jako by v lůžku visel) a je výrazně pohyblivý s přítomností krvácení ze sulcu. Na rentgenovém snímku můžeme vidět výrazně rozšířenou periodontální štěrbinu.
TERAPIE: Léčebný postup jako u těžké subluxace.
Označuje zaražení zubu do alveolu, dásňového výběžku kosti.
Dochází zde současně k poranění alveolární kosti, závěsného aparátu zubu i zubní dřeně.
Pulpa i periodoncium jsou totálně rupturované, alveol je často vestibulárně frakturován a gingiva lacerovaná.
Pohyblivost zubu není zvýšená a chybí citlivost na poklep.
Komplikace poranění zubů
Aspirace (vdechnutí) celého zubu nebo jeho části je velmi závažnou komplikací, jež může skončit i smrtí postiženého jedince, nepodaří-li se překážku z dýchacích cest včas odstranit. Nedojde-li obranným kašlem k vypuzení zubu z dýchacích cest spontánně, je třeba pokusit se o jeho vytlačení Heimlichovým manévrem, zpravidla je však nutné odstranit zub endoskopicky.
Deglutice (polknutí) – k polknutí části nebo celého zubu dochází při dráždění v oblasti kořene jazyka, kdy je vyvoláván polykací reflex. Zub projde trávicím traktem většinou bez nejmenších obtíží, nebezpečné jsou však zuby s ostrými hranami nebo vyčnívajícím kořenovám čepem – tyto zuby mohou způsobit vážné komplikace poraněním střeva. Pacientovi, jenž zub spolkl, se doporučuje zbytková strava (kysané zelí, chléb, bramborová kaše), výjimečně je nutná hospitalizace a observace pacienta na chirurgickém oddělení.
Terapeutické postupy při úrazech zubů
Úrazy dočasných a stálých zubů jsou shodné. Zhruba platí také stejné terapeutické principy.
U dočasných zubů je však třeba zohledňovat některá omezení.
Obecně lze říct, že o zachování poraněného dočasného zubu neusilujeme za každou cenu, zejména pokud je v ohrožení zárodek stálého zubu.
V žádném případě nesmíme při ošetření riskovat další ohrožení zárodku stálého zubu.
Zákrok ovlivňuje především ochota a schopnost dítěte spolupracovat.
Dočasné řezáky na rozdíl od dočasných molárů nehrají důležitou roli v zajištění místa pro zuby stálé.
Kvůli této skutečnosti může být v některých případech extrakce poraněného zubu smysluplnější.
Hlavním cílem terapie je obnovení cirkulace a eliminace infekce v poškozené dřeni zubu, kdy prognóza závisí především na časovém faktoru – doporučuje se následující postup:
1. anamnéza a příprava pacienta.
2. repozice zubů a alveolu
3. fixace mobilních zubů v reponované poloze
4. šití lacerované (přetrhané) dásně
5. ošetření dentinové rány a otevřené pulpy
6. celková opatření (indikace antibiotik a lokálních antiseptik ve formě výplachů).
Včasné adekvátní endodontické ošetření může zachovat vitalitu pulpy. Zároveň může pomoct předejít dalším komplikacím, především resorpčním procesům.
Zachování vitality zubní dřeně je možné buď přímým překrytím, mikroamputací pulpy či pulpotomií (amputací) dřeně.
Pulpektomie je indikována u zubů s dokončeným vývojem kořenů, u totálních zánětů pulpy a v případech, kdy důsledkem rozsáhlé fraktury korunky a kombinované fraktury korunky a kořene je indikované ošetření čepem.