Dr. Weston A. Price
Vliv stravy na předčasnou ztrátu zubů

Dr. Weston A. Price byl zubař, jenž pátral po příčinách zubních kazů a jiných projevů fyzické degenerace. Avšak místo toho, aby dále vyšetřoval nemocné, jež denně vídával ve své zubařské ordinaci ve městě Cleveland v USA, raději se zaměřil na zdravé jedince. Dal si náročný úkol takové lidi najít a porozumět tomu, jak takového úžasného zdraví dosáhli. Pátrat po nich ale musel až v nejodlehlejších oblastech světa, a tak téměř 10 let strávil se svou manželkou Florence na cestách. 

Navštívil a vyšetřil například domorodé Švýcary v Alpách, skotské Gaely, Eskimáky, severoamerické indiány, Polynézany a Melanézany v Tichém oceáně, Afričany, australské aborodžince, novozélandské Maory, izolované peuránské indiány z vysokých hor And atd. Měli dokonalé široké zubní oblouky, minimální zubní kaz a silnou imunitu proti tuberkulóze. 

Pokaždé je ještě srovnával se skupinami osob ze stejné populační skupiny v různých stádiích modernizace, ve které se moderní potraviny (bílá mouka, bílý cukr, rafinované rostlinné oleje a konzervované zboží atd.) postupně stávaly náhražkou původních staletími prověřených místních potravin. 

Nastřádané nutriční moudrosti a zásady těchto domorodců dr. Price zdokumentoval ve své knize Výživa a fyzická degenerace (Nutrition and Physical Degeneration).

V této sekci najdete:

Začátkem poloviny 20. století se předpokládalo, že zajištění dobré výživy během vývoje zubů byl hlavní způsob prevence zubního kazu. Nyní je známo, že lokální účinek stravy v ústech, po preřezání zubů hraje mnohem důležitější roli. Nicméně, podvýživa a nedostatek specifických živin ovlivňuje vývoj zubů a tvorby, funkce a sekrece slin měnit žlázy, které následně ovlivňují náchylnost k zubnímu kazu.

Přírodní a místní potraviny z čistého prostředí by podle všeho však nemusely stačit k zachování zdraví. Jaký skutečný význam mají živočišné tuky a v tucích rozpustné vitamíny, objevil a zdokumentoval kanadský rodák, zubař Dr. Weston A. Price, DDS (1870 – 1948), ve své knize z roku 1939 “Nutrition and Physical Degeneration” (Výživa a fyzická degenerace). Příklad jeho fotografií nám nastavují zrcadlo, do jaké míry jsme se sami vzdalovali přírodě, a kam by se mohly další generace postupně fyzicky regenerovat.

Velké sbírky lebek starých Maorů z Nového Zélandu svědčí o jejich vynikajícím fyzickém vývoji a vynikajících zubních obloucích. Zdroj 34 Zubař W. A. PRICE: Výživa a fyzická degenerace, s. 198
Velké sbírky lebek starých Maorů z Nového Zélandu svědčí o jejich vynikajícím fyzickém vývoji a vynikajících zubních obloucích.
Obsah kyselin a zásad ve stravě primitivní a modernizované. Zdroj 32 Zubař W. A. PRICE: Výživa a fyzická degenerace, s. 503
S příchodem bílého člověka na Nový Zéland se zubní kaz stal nekontrolovatelný. Trpění kvůli zubnímu kazu a zničeným zubům je velmi velké u většiny moderních Maorů. Chlapec vlevo dole má hlubokou jizvu na horním rtu po nehodě.
S příchodem bílého člověka na Nový Zéland se zubní kaz stal nekontrolovatelný. Trpění kvůli zubnímu kazu a zničeným zubům je velmi velké u většiny moderních Maorů. Chlapec vlevo dole má hlubokou jizvu na horním rtu po nehodě. Zdroj 36 Zubař W. A. PRICE: Výživa a fyzická degenerace, s. 195
Zatímco původní domorodí Maorové měli údajně nejlepší zuby na světě, o bílých Maorů na Novém Zélandu se nyní prohůašuje, že mají nejhorší zuby na světě. Tito jedinci jsou typičtí. Rozbor dvou typů stravy odhaluje příčinu. Zdroj 37 Zubař W. A. PRICE: Výživa a fyzická degenerace, s. 196
V nápadném kontrastu s krásnými obličeji primitivních Maorů jsou ti, kteří se narodili po přijetí nedostatečných moderních potravin, velmi deformovaní. Všimněte si zjevného nedostatečného vývinu kostí obličeje, jedním z výsledků tohoto nedovyvinutí jsou zúžené zubní oblouky se stěsnanými zuby a nedostatečně vyvinuté nosní průduchy. Mylně jsme tyto pokřivené tvary připisovali rasovému míšení krve. Zdroj 38 Zubař W. A. PRICE: Výživa a fyzická degenerace, s. 197
Výzkum Dr. Weston A. Pricea
Ve svém výzkumu, který vedl od začátku 30. let 20. století, se zaměřil na skupiny lidí z různých koutů světa, kteří žili po dlouhá staletí izolovaní od civilizace ve stabilním systému na tradiční, divoké stravě. Nenašel jediný zdravý kmen, který by se živil výhradně vegetariánskou stravou, a ten, který měl k tomu nejblíže, měl sice stále zdravější zuby než moderní Američané jeho doby, ale zuby těchto lidí, na rozdíl od zdraví zubů všech ostatních všežravých přírodních národů, měly nejvíce zubního kazu. Dr. Price očekával, že na ostrovech Pacifiku najde vegany, kteří se živí výhradně rostlinnou stravou, tamější lidé se však neobejdou bez mořských živočichů.

Dr. Price navštívil asi 14 zdravých přírodních národů světa. Někteří žili v „době kamenné“, jiní se živili alespoň částečně zemědělstvím. Dr. Price analyzoval jejich stravu, aby zjistil, co stojí za jejich zdravím. Poté se snažil hledat společné principy zdravého stravování napříč všemi těmito kulturami, ať už se nacházeli na severu Kanady, v horké Africe, Jižní Americe, Austrálii nebo v Alpách ve Švýcarsku. Zjistil, že jejich strava obsahovala asi 4x více ve vodě rozpustných vitamínů a minerálů a 10x více v tucích rozpustných vitamínů A, D, a faktoru X (vit. K2) než průměrná strava Američana jeho doby.

Dr. Price prozkoumal, jak izolované přírodní (primitivní), tak i modernizované Švýcarsko, Galsko, Skotsko, kmeny severoamerických Indiánů, Melanezanů, Polynezanů, africké kmeny, australské domorodce, ostrované Torreské úžiny, Maory na Novém Zélandu, peruánské Indiány.

Jakmile příslušníci primitivních skupin, kteří z generace na generaci vypadali stejně, přešli na západní stravu – k bílé mouce, rafinovanému cukru, rostlinným olejům, margarínu, libovému masu, ovoci v podobě cukrem slazené marmelády a zelenině s octem a cukrem konzervované místo mléčně kvašené zeleniny, umělým dochucovadlům a náhražkám – zubní zdraví se jim dramaticky zhoršovalo a více se objevoval zubní kaz. 

U další generace se objevily zkřivené, stěsnané zuby na úzkém zubním oblouku s potřebou rovnátek, předkus, zákus a bolestivé záněty.

Málo vyvinuté nosní kosti způsobovaly tendenci dýchat ústy a mít je neustále více či méně otevřená. Současně postava (kostra) potomků byla s mladší generací sice progresivně vyšší, ale užší (než u rodičů či prarodičů). Jejich kosti byly sice delší, avšak tenčí, tenčí byla i stěna lebky a užší byl i obličej a zubní oblouky, které nebyly vyvinuty do optimální šířky, a tudíž nebyly schopny pojmout všechny zuby (včetně zubů moudrosti), které v nich byly nakřivo a stěsnány. Úzký zubní oblouk často korespondoval s úzkou chlapeckou pánví i u dívek.

Dr. Price prováděl pozoruhodné výzkumy se slinami osob, které měly ve stravě Aktivátor X, a slinami osob, kteří ho zjevně měli málo, protože měli zubní kaz. Když smíchal sliny z první skupiny s kostmi rozmělněnými na prášek, fosfor ze slin byl přitahován k prášku. Když použil sliny od osob se zubními kazy, tedy s nedostatkem faktoru X ve stravě, sliny naopak přitahovaly fosfor z kostního prášku. Nejenže strava měnila chování slin, ale radikálně i snižovala množství zubokazných bakterií Lactobacillus acidophilus ve slinách. Zejména když pacientům podal kombinaci másla a oleje z tresčích jater. Zdá se tedy, že domorodce před zubními kazy chránily efektivní sliny.

Primitivní versus moderní strava

Ve 30. letech minulého století se Weston A. Price, DDS zaměřil na výživu, zejména její vliv na zubní kaz.

Shromáždil data a fotografie o 14 skupinách primitivních kultur z různých částí světa. Každá skupina byla speciálně vybrána, protože byla na pokraji civilizace.

Někteří členové skupiny byli stále primitivní ve výživě a zvycích, zatímco jiní přešli na moderní, civilizovanou stravu. Primitivní a civilizovaná směs poskytla jak kontrolní, tak studijní skupinu.

Dalo by se s jistotou říci, že toto množství a kvalita dat nebylo možné nikdy znovu shromáždit kvůli šíření moderní kultury.

Price následně nechal vzorky potravin z těchto skupin poslat do své laboratoře k analýze. Opakovaně zjistil, že primitivní strava má vysoký obsah živin, včetně vitamínů A a D rozpustných v tucích, a zejména kritický faktor, který nazval aktivátor X.

Věděl, že aktivátor X lze nalézt v másle zvířat krmených trávou, zejména v časné vegetační období, kdy tráva rychle rostla.
Pochopil, že je to živina rozpustná v tucích.

Nicméně až v roce 2007, téměř 60 let po jeho smrti, byl aktivátor X spojen s K2.

“Stomatologie má to štěstí, že má důkazy o tom, co funguje na základě Priceova výzkumu a dokumentace. Aktivátor X může pozitivně ovlivnit vnější stranu zubu prostřednictvím slin a vnitřku tím, že pomáhá regulovat tok dentinové tekutiny. I když to lze určit v laboratorním výzkumu, nemůžeme duplikovat primitivní kontrolní skupinu ve společnosti. Nový výzkum se bude muset zaměřit na schopnost stravy bohaté na K2 zastavit existující proces zubního kazu. To by pak přineslo největší výhody právě dětem.”

Tabulka 4 Procento zubů napadených kazem v primitivních a modernizovaných skupinách. Zdroj 34 Výživa a fyzická degenerace: srovnání primitivních a moderních druhů stravování a jejich účinků, s 402.